Standard UML

Standard UML se skládá z následujících čtyř částí:

• Infrastruktura (Infrastructure): Jádro architektury, profily a stereotypy. Jde o metamodel schovaný na pozadí UML specifikace.
• Superstruktura (Superstructure): Statické a dynamické elementy modelů. UML je zde popisované především z hlediska uživatele (tj. analytik či programátor).
• Object Constraint Language (OCL): Formalizovaný jazyk používaný pro výrazy v modelech (typicky vstupní a výstupní podmínky).
• Diagram Interchange: Specifikace formátu pro výměnu elementů nebo diagramů mezi různými modelovacími nástroji.

Úroveň shody se standardem (Compliance levels)
UML standard je poměrně rozsáhlé, surrealistické dílko o mnoha stovkách stran popsaných (jak jinak než) drobným písmem bez odlehčujících ilustrací. Protože pojmout takové množství informací nezvládají ani jeho autoři, je možné jej rozdělit do čtyř úrovní znalostí:

• Úroveň 0 – formálně je specifikováno v infrastruktuře. Obsahuje základní, životně důležité elementy pro modelování tříd.
• Úroveň 1 – Jednoduše řečeno, jde o základní diagramy, resp. nepoužívá se vše, co standard nabízí. K úrovni 0 přidává případy užití, interakce, struktury, akce a aktivity.
• Úroveň 2 – Rozšiřuje možnosti definované v předchozí úrovni a přidává diagramy nasazení, stavové diagramy a profily.
• Úroveň 3 – Kompletní UML.

Podrobnější informace viz Superstructure, kapitola 2.2 Compliance Levels.

Pro zkoušku toto není důležité, ale pokud se k této kapitole (resp. přímo textu ve standardu) vrátíte později (až projdete text k základní úrovni), pochopíte, jak tyto úrovně souvisí s úrovněmi znalostí potřebnými k jednotlivým zkouškám.