UML

UML (Unified Modeling Language) byl navržen pro snadné zachycení skutečností do grafické podoby. Jednotlivé grafické prvky definované standardem UML se sestavují do podoby diagramu podle (většinou) jasně daných pravidel. Skupinu diagramů pak zoveme modelem. Taktéž lze říci, že diagram jako takový je pohled na systém, který máme vytvořit či upravit.

Výše zvýrazněné slovo skutečnost je zde použito zcela záměrně. Vždyť takový analytik a návrhář (a především pro ně je UML připraveno) nedělá nic jiného, než že „soustavně, racionálně a kriticky zkoumají skutečnosti. Hledají pravdivé poznání, smysl života (zde lze chápat jako smysl života aplikace/systému) prostředky reflexe, racionální argumentace a diskuse, která vyžaduje určité pojmy. Není to tedy jen akademická disciplina, ale také způsob života, který začíná údivem (Platón) a snaží se s tajemstvím světa a existence nějak vyrovnat.“ (blíže viz Wikipedia, téma Filozofie)

Ukážu ti sbírku skutečností

Pokud vás předchozí text zaskočil, je to jedině dobře. Vždyť jde vlastně o definici slova filosofie, tedy lásky k vědění a poznávání. Především business analytik totiž kriticky zkoumá skutečnosti, kterými v tomto případě bezesporu jsou požadavky uživatele. Hledá jejich pravdivé poznání, tedy to, co opravdu uživatel chce, nikoliv to, co říká („Jediné správné poznání je rozumem a myslit a být je totéž. Smyslové poznání je zavádějící a jeho výsledkem je pouhé zdání a domněnky. Poznat jevy lze jedině zastavením smyslů, což je možné jen v pojmu (idey, potažmo myšlence).“ [Parmenidés (540 – 470 př. n. l.)]).

Zmíněný business analytik k tomuto bádání zajisté používá diskusí s uživatelem, při které se snaží racionálně argumentovat. Je zcela zřejmě, že na začátku opravdu k údivu může dojít. Často jej doprovází slova (v tom lepším případě nevyřčená) „Vy jste se snad…“

Dosti ale (pro někoho možná příliš umělého) srovnávání s filozofy a podívejme se na UML z jiného pohledu.

K UML se lidé nejčastěji dostávají pomocí diagramů (ačkoliv diagramy nejsou tím, na čem UML stojí). Většinou dostanou obrázek, na kterém je sada prvků nějak pospojovaných a intuitivně dávajících jakýsi smysl. Postupně si všimnou, že typů obrázků může být více, až dospějí k myšlence naučit se pár základních pravidel a začít malovat sami.

Diagramy lze rozdělit na strukturální diagramy (Structure diagram) a chovací diagramy (Behavior diagrams). Na obrázku vidíte typy diagramů, o kterých se mluví v UML standardu. Neznamená to však, že nelze použít jiné (příkladem budiž diagram požadavků). Stejně tak prvky používané typicky v jednom druhu diagramu lze použít i v diagramu typu jiného (což bývá některými autory rozporováno).

Diagramy UML

Velmi důležitou vlastností diagramů, na kterou zapomínají i zkušení uživatelé UML, je, že jakákoliv informace v diagramu může být potlačena (suppressed). Pokud tedy něco v diagramu není zobrazeno, neznamená to, že to tam není!

Potlačení může být buďto obecné (např. skryj všechny metody) nebo konkrétní (např. nezobrazovat konkrétní asociace či třídy). Stejně tak pozor na implicitní hodnoty, které se typicky nezobrazují.

UML lze podle Martina Fowlera používat třemi způsoby:

1. UMLStorm (UML as sketch): Pro náčrtky, kreslení konceptů. Jde o neformální zápis často produkovaný na schůzkách a psaný na tabuli či papír. Pravidla definovaná UML standardem nejsou až tak důležitá na rozdíl od zachycované myšlenky.
2. UML pro podrobný návrh (UML as a blueprint): používá se pro detailní návrh systému nebo jedné jeho části. UML pravidla se dodržují, ale nevyužívají se všechny. Cílem je navrhnout rozhraní, vnitřky systémů si již pak každý řeší sám.
3. UML jako programovací jazyk: UML je překládáno do spustitelného tvaru. V dnešní době se téměř nepoužívá.

Martin Fowler také uvádí jedno důležité doporučení: „Buďte připraveni porušit pravidla UML kdykoliv vám to pomůže zlepšit komunikaci. Nemá cenu kreslit diagramy, kterým nikdo nerozumí.“ Já s ním naprosto souhlasím, ale dodávám jednu důležitou věc (a pokud budete dělat certifikační zkoušku, tak životně důležitou): vždy mějte na paměti, která pravidla porušujete.

Pravidla, která porušujeme či dodržujeme, je možné rozdělit do dvou skupin: předepisující a popisná.

Předepisující (nařizující) pravidla (prescriptive rules) jsou dány oficiálně, v našem případě je definuje OMG a jejich znění je v UML standardu.

Popisná pravidla (descriptive rules) jsou pravidla, která si nad rámec standardu můžete zavést. Jsou to typicky pravidla, která vyplynou z dlouhodobého používání nějaké metodiky.

Popisná pravidla mají schopnost potlačit či předefinovat pravidla předepisující (jinými slovy standard si můžeme upravit popisnými pravidly).

UML má za sebou (z pohledu informačních technologií) poměrně dlouhou historii. Pro vás, kdo chcete skládat zkoušku, je důležitých jen pár bodů:

• UML vzniklo jako potřeba mít jednotný jazyk pro grafické zachycování objektově orientovaného návrhu.
• Verze 2.x je v mnoha aspektech odlišná od 1.x
• Všechny tři úrovně zkoušky OCUP testují znalosti UML 2.x. Pokud jste s UML 1.x dosud nepracovali, je to pro vás lepší, pokud ano, musíte si dávat větší pozor (na některé rozdíly upozorňuji).
• Je vcelku jedno, kterou podverzi UML 2 znáte. Zkoušky se zaměřují na znalosti obecnější. (Text této knihy pro úroveň Fundamental byl psán podle verze 2.2, text úrovně Intermediate podle verze 2.4.1).
• Aktuální verze UML standardu najdete na webové adrese http://www.omg.org/spec/UML/Current

Historie UML